Země na obzoru

…A pak stačí říct, zastav se , nic nehledej, podívej se do zrcadla, usměj se na sebe, řekni si povzbudivá slova, poděkuj za teplo, slunce, chutný pokrm. Pokloň se v pokoře a poděkuj stvořiteli, že každý den vyjde slunce, že se nadechneš každou vteřinu, bez vlastního přičinění, že nějakým zázrakem se z kusu dřeva stane krásné a příjemné teplo.

Ano, to je můj hlavní úkol, to je poselství, které si nesu z tvých akcí a od lidí, kteří mě předali poselství z vesmíru. Jsem rád, že aspoň vím kudy jít, i díky tobě.

Byla jsem nervózní, ale to jen díky tomu, že jsem se nechala ovlivnit ostatními doma, kteří si ze mě dělali srandu. Nezlobím se na ně, oni jen neví a představují si, že na takových akcích běhají blázni nazí kolem ohně a bzučí 😀

Program za mě byl skvělý a všechno mě to bavilo. Cítila jsem se fakt skvěle... úplně jsem překonávala sama sebe. Několikrát za den jsem vystoupila ze své komfortní zóny a udělala nějaký posun.

Rozumím, proč se lidé přihlašují znovu a znovu. Je to návykové… :- )

Na Tvém programu jsem byla myslím po páté, nebo šesté, pokaždé odjíždím s překrásným pocitem lehkosti, svobody, moudrosti a čiré lásky k sobě a svým bližním, s pocitem pevné víry a vědomím, že to je ta pravá cesta, kterou chci a mám jít. Že jsme opravdu jeden velký propojený organismus a co lze vše dokázat, když se spojíme...

…Díky Tobě a Tvé práci jsem Tam po několikáté byla, a navíc tentokrát poprvé se "svým" milovaným mužem. Byla jsem na dně ve své duši, ve svém nitru a bylo mi umožněno v klidu, bez stínů a překážek nahlédnout do této naší úžasné krajiny každého z nás, z těch krásných lidí, kteří byli spolu. Každý den za tu možnost a Tebe, a to, co a jak děláš opravdu hluboce děkuju. Máš v sobě obrovský DAR a nádherně Jsi ho uchopil, obohacuješ a učíš být lepší spoustu lidí, když se pak rozjedeme každý na jiný konec světa, tak se kolem nás šíří ta krása, ať chceme nebo ne, nemusíme pro to dělat nic, ten klid, ten kus Tebe, který si nám předal je v nás a tím děláš celý svět krásnější…